Dokážete poznat klimatické dezinformace a lži?

Uveřejněno dne 24 května 2023 000 11:48
O dezinformacích se v poslední době hodně mluví. Spousta z nich se týká i tématu klimatické změny. A spousta dezinformací jde ze „zelené“ strany.
 

Podle médii citovaných klimatologů i podle zpráv mezinárodního panelu IPCC globální teplota pomalu, ale jistě roste. Podle výsledků měření americké meteorologické agentury NOAA však posledních osm let globální teplota klesá.

Co je dezinformace? Co je lež a co je pravda?

První tvrzení se opakuje ve všech médiích hlavního proudu, zatím naposledy jej konstatoval ve Spotlightu na Aktuálně i nejznámější český klimatolog Radim Tolasz (zde). Druhé tvrzení vyplývá z veřejně dostupných informací NOAA (zde, česky s vysvětlujícím komentářem zde). Co s tím?

Když vystoupíte veřejně s tím, že globální teplota v posledních letech klesá, dostanete okamžitě nálepku popírače klimatické změny, dezinformátora, často třeba i ultrapravičáka apod. Jenže vy jen reprodukujete výsledky americké NOAA. Což je respektovaná organizace, o jejíž erudici nikdo nepochybuje. Proč nám ale tedy média a všelijací aktivisté neustále tvrdí, že teplota stále stoupá?

Dokud si tenhle rozpor mezi sebou nevyřídí vědci, především z IPCC a NOAA, nebude možné seriózně konstatovat, co z toho je lež a co je pravda. S ohledem na to, že jde v současném světě o klíčovou informaci, bylo by záhodno také přijít na to, proč je jeden z těch dvou údajů nepravdivý. Kvůli chybné metodice, špatným teploměrům, nebo kvůli čemu? A je to chyba, nebo záměr? Dokud tohle nebude vyjasněné, musí být nepřípustné kohokoli ostrakizovat za opačný názor!

A to i v případě, by zastánce ochlazování šel ještě o kousek dál a poukázal na to, že data naměřená NOAA, minimálně ta z USA, neprocházejí žádnou další úpravou. Protože úprava naměřených hodnot je jinak běžnou praxí. Kvůli tomu, aby se získané hodnoty očistily od vlivu tepelných ostrovů a podobně. Nejpozději v tomto místě však končí možnost laiků přijít na to, co je pravda. To vyřeší jen porovnání metodik a dat a výsledné resumé. Což k dispozici není.

Nebo z jiného soudku.

EU tvrdí, že zelená ekonomika přinese nová pracovní místa, obchodní příležitosti a že na přechodu na ni lidé v členských státech v podstatě vydělají. Odpůrci Green Dealu tvrdí pravý opak.

Když budete varovat před dopady Green Dealu na ekonomiku a životní úroveň, dozvíte se, že nemáte pravdu. Protože prostě zelená přeměna přinese v součtu pozitiva a o svoji životní úroveň se nemusíme bát. A ještě k tomu bude tato přeměna prý spravedlivá. Pak již bude pravděpodobně následovat nálepka ultrapravičáka, člena fosilní lobby a vůbec dinosaura. Obavy přitom mají zcela reálné základy. Namátkou hrozba nedostatku elektřiny, očekávané propouštění v sektoru automotive s přechodem na vynucenou výrobu elektromobilů, hrozící ztráta konkurenceschopnosti kvůli drahým energiím, obavy z omezení zemědělské produkce a tak dále. Na jedné straně stojí víra a minimum čísel, na druhé straně je obava a spousta čísel. Kdo má pravdu?

Kdyby Evropská komise nechala – tak jak je povinná – zpracovat seriózní komplexní dopadové studie ke Green Dealu a jeho dílčím krokům, mohl by se tento spor vyřešit. Nějak podobně, jako by se mohl vyřešit rozpor mezi tvrzením IPCC a NOAA. Jenže Evropská komise takové studie nemá, nebo nejsou dostatečně zpracované (konstatování českých europoslanců zdezdezdezde a poslední případ zde). Proč jsou unijní podklady takové, jaké jsou, nevíme. Ale dokud nebudou na potřebné úrovni, není možné kritiky dopadů Green Dealu nálepkovat a prohlašovat je za … dezinformátory.

Zkrátka nemáme podle čeho rozhodnout o tom, kdo má pravdu a kdo ne. Nebo kdo přímo vědomě lže.

Ostatně, nejrozšířenější dezinformací, alespoň v oblasti „klimatu“ je pravděpodobně něco jako neúplná pravda, nebo pravda bez kontextu. V ní jsou mistry nejrůznější zelení lobbisté. Jejich typickým fíglem je záměna instalovaného výkonu za dodaný výkon, což je rozdíl „nebe a dudy“. Ale když řeknou, že spotřeba elektřiny je X a tak se postaví fotovoltaika s výkonem X+1. Informace je zdánlivě správná. Ve skutečnosti to X+1 znamená teoretickou maximální dodávku, čili někdy v průběhu léta. Jenže skutečnou referenci dává až informace o tom, kolik to X+1 dodá v lednu, až bude 14 dnů pod mrakem. Nicméně i taková tvrzení se dají hodnotit v kategorii pravda a lež. Zde konkrétně nejspíš „Ano, to máte pravdu, ale neříkáte ji celou. Celá pravda vypadá takto…“.

Dobrou ilustrací této techniky je obvyklé tvrzení, že vyspělé státy (a EU v jejich čele) musí snižovat co nejrychleji emise oxidu uhličitého, aby zabránily oteplování. Ostatní svět, méně vyspělý svět, v čele s Čínou je zatím snižovat nemusí, v důsledku čehož tyto globální emise nadále rostou. Což se běžnému člověku špatně chápe. Jak ale vysvětlil zkraje zmíněný klimatolog Radim Tolasz, cílem je aby se náš úbytek s přírůstkem ostatních zemí potkal někde pod současnou hodnotou (zde, čas 18:15). To by mohlo mít smysl.

Ale nemá. Protože USA a státy v EU odpovídají za méně než 25 procent světových emisí tohoto plynu. Podíl samotné Číny přitom již překročil 30 procent. Bez dalšího počítání je tedy zřejmé, že k tomu kýženému setkání pod XCX hodnotou nemůže dojít. Dokud Čína a další země nezačnou razantně dělat to samé, co se děje v EU. Jenže EU má v plánu uhlíkovou neutralitu v roce 2050, Čína v roce 2060 a další velký emitent na vzestupu Indie až v roce 2070.

Což je kontext, který se v médiích hlavního proudu objevuje zcela výjimečně, pokud vůbec. Ale i dvě předcházející témata byste v hlavních médích museli dlouho hledat.

Média také často ukazují fotografie z míst zasažených hurikánem, či jinou živelnou pohromou. Standardní komentář k nim zní, že jejich četnější výskyt je důsledek klimatické změny. I politici, včetně Joe Bidena, to běžně prezentují jako fakt.

Jenže proti tomu stojí statistiky americké Agentury pro životní prostředí (EPA). Ty jsou dostupné zde, česká komentovaná zpráva zde. Z nich jasně vyplývá, že hurikánů víc není. Ani cyklónů. A zesílení jejich intenzity, patrné v posledních 20letech, zase dost možná připadá na vrub změnám pozorovacích metod, což uvádí sama EPA.

Kdo má pravdu a kdo ji nemá, nebo v tomto případě přímo lže?

Čím víc lidí bude někdo označovat za dezinformátory a bude „bojovat“ proti dezinformacím, tím méně důvěryhodným bude. Vést otevřenou a férovou veřejnou diskuzi, předkládat podložené argumenty, to je jediná cesta k tomu, jak přesvědčit ostatní. A hlavně se tak dá přijít na to, co je pravda! Bylo by prima, kdyby si to média uvědomila. Do té doby by bylo prima, kdyby přestala používat ten gumový pojem dezinformátor a dezinformace. Za dezinformátora lze někoho prohlásit snadno. Ale prohlásit ho za lháře, to už není jen tak. To si člověk musí být sakra jistý, že má pravdu.

 

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist